Anatomie břišní stěny: m. rectus abdominis, m. obliquus externus at internus abdominis, m. transversus abdominis. Tyto svaly jsou v několika vrstvách s různými směry a tahem. Spolu se zádovými svaly, fasciemi a nitrobřišním tlakem musí utvářet oporu a zároveň držet břišní stěnu pevnou a pružnou. Mezi bříšky pravého a levého přímého břišního svalu (m. rectus abdominis) je síť kolagenových vláken (linea alba).
Kdy se jedná o rozestup a kdy o diastázu?
Diastáza je rozestoupení přímého břišního svalu (m. rectus abdominis) v místě kolagenových vláken (linea alba) na 2 cm a více. Pružnost těchto kolagenových vláken je u každého rozdílná a často geneticky daná. Tyto struktury se natáhnou (během těhotenství, nadměrná hmotnost,..) nad svou mez a dochází k jejich narušení (jizvení).
Diastáza může být nad pupíkem, v místě pupíku nebo pod pupíkem
Pokud je rozestoupení svalů do 2 cm, mluvíme o rozestupu, nikoli o diastáze. Nedochází k poruše struktury a nemusí být označován za problém. Je velmi důležité jestli je kompenzovaný nebo dekompenzovaný. Tzn. pokud umíme zapojit hluboký stabilizační systém a udržíme rozestup, aniž by nám vyjela „stříška“ nebo došlo ke „vcucnutí“, jedná se o rozestup kompenzovaný. Tím pádem máme dobrou funkčnost středu těla.
Pokud ne, rozestup je dekompenzovaný. Při cvičení jsou jednotlivé struktury namáhány, objevuje se nejčastěji „stříška“ a může vzniknout diastáza nebo kýla.
U koho se můžeme setkat s rozestupem nebo diastázou?
Především u žen během těhotenství, po porodu, ale i u žen s nadváhou. Mluvíme-li o těhotenské a poporodní diastáze, neházejme všechny do jednoho pytle. Ženské tělo je velmi chytré a na těhotenství a samotný porod vyvinuté. Takže po porodu se nastartuje proces stahování a tělo má snahu se vrátit do původního stavu. Ano, ne vždy to jde jednoduše a samo, proto je fyzioterapie v tomto ohledu správná volba. Diastáza je často spojována s inkontinencí, sestupem orgánů v malé pánvi, bolestí zad, chodidly, halluxy.
U mužů je diastáza spojována s nadváhou, bolestmi zad, refluxem, pupeční nebo tříselnou kýlou. Zajímavé je, že se dá diastáza vytvořit cvičením. Mnoho kulturistů má rozestup/diastázu z nadměrného a neadekvátního posilování. Nejen u dospělých, ale i u dětí se řeší rozestoupení břišních svalů. Setkáváme se s tím hned u čerstvých miminek nebo dětí ve školce.
Diagnostika: anamnéza, dotazník, pohybové testy, měření šuplerou, palpační vyšetření, měření ultrazvukem.
Terapie je velmi individuální. Uvolnit svalového napětí, nastavit správné (komplexní) cvičení, upravit držení těla při běžných denních činnostech, používat podpůrné pásy, šátkovat, tejpovat. Operativní řešení nemusí být doživotní!
Zamysleme se sami nad sebou, jak se staráme o svoje tělo. Jaké máme držení těla nebo rozložení svalového napětí. Často přetěžujeme nebo preferujeme jednu stranu těla před druhou a tím náš svalový i vazivový aparát není v rovnováze a dochází k dysbalanci. Nepřispívá tomu ani dnešní pohodlná doba. Aktivní pohyb je nula a tím se zvyšuje napětí na vazivový aparát. Dokážeme vůbec vnímat vlastní tělo? Umíme vést zdravý vědomý pohyb? Dbáme na pohyb našich dětí?
