Když je malý sportovec profík – 3 minuty čtení 

Img_9428
„Malí sportovci jsou dostatečně protažení, po tréninku se protahovat nemusí.“ Tak pravil trenér. Bez mrknutí oka. Zeptal se ho někdo, kde na to přišel? Asi ne. A přitom by to byla velmi dobrá otázka.

V našem klubu je to vlastně jednoduché.
Trenér na konci tréninku zavelí: „Protáhněte se!“
Děti se začnou v koutku válet na zemi, někdo si zaváže tkaničky, jiný si udělá stoj na hlavě.
Kontrola? Žádná.
Umění správného protažení? Těžko říct.
A přesto to trenérům nevadí. Možná proto, že by sami nevěděli, jak to udělat líp.

Ale vždyť se asi protahují?
Protože kdyby ne, určitě by si děti nestěžovaly na bolest v lýtku, že ano.
Určitě by můj syn, který denně trénuje dvě hodiny a jednou týdně má ještě „suchou“, nešel domů s tím, že nemůže došlápnout na nohu.
Suchá, mokrá, třetí, čtvrtá hodina – komu by to vadilo? Vždyť sport je zdravý!
Pro šestiletého hokejistu, devítiletého fotbalistu nebo dvanáctiletého plavce naprosto ideální režim. Co by mohlo jít špatně?

Někdy mi v ambulanci opravdu není dobře.
Poslouchám příběhy těchto nadšených sportovců a přemýšlím:
Myslí to ten trenér vážně?
Má vůbec nějaké vzdělání?
Ví, jak se pracuje s dítětem ve vývoji?
Nebo je to jen další pokračovatel legendární věty:

Když já byl malej, tak jsme to taky tak měli a podívej, jak jsme vyrostli!

No jo, vyrostli.
A kolik vás dnes bolí koleno, záda, kyčle? Kolik z vás už nikdy pořádně nesportovalo?

 

Kolik Jágrů vlastně z těchto klubů vyroste?
Jedno, dvě jména za dekádu? A za jakou cenu?
Jágrovo tříslo by mohlo vyprávět.
Federerovo koleno taky.
Rosického seznam zranění je delší než některé telefonní seznamy.
A Krejčí? Ten při basketu dopadl tak tvrdě, že si zlomil bederní páteř.

6e8e07dedd993190967d5214f473c52a
Roger-federer-2012
Rosicky_170911-071512_vman

Ale my to nevidíme.
Protože růžové brýle rodičů jsou tlusté jak plexisklo.
Protože když náš malý Péťa nebo Anička maká denně tři hodiny, cítíme, že jsme na dobré cestě – na cestě k Wimbledonu, Grand Slamu, NHL.

A co kdybychom to udělali jinak?

Co kdybychom už od malička učili děti správně protahovat, kompenzovat, regenerovat?
Co kdybychom si přiznali, že sport pro zdraví je něco jiného než sport pro medaili?
Co kdyby trenéři místo vzpomínek na svoje mládí radši otevřeli knížku, článek nebo šli na kurz o práci s dětmi?

Protože možná, jen možná, pak bude méně lýtek, kolen, třísel a bederních páteří, které řeknou dost dřív, než dítě vůbec pozná, co to je radost z pohybu.

Sport má být radost.
Ne lékařská diagnóza.
Ne naše nenaplněné sny.

Tak na to nezapomínejme.
Kvůli dětem.
Ne kvůli sobě.

Zpracovala. Mgr. Jana Slusarčuková, DiS.
Img_9362
Img_9431
Rear-view-women-running-park

Běh po porodu: návrat k pohybu bezpečně a s respektem k tělu

Po porodu je důležité dopřát tělu čas na regeneraci. Běh je skvělý způsob, jak znovu získat sílu a kondici, ale s návratem je potřeba postupovat pomalu. Pánevní dno, břišní stěna i hluboká stabilizace potřebují měsíce, aby znovu správně fungovaly. K běhu se většina žen může vracet nejdříve po 3–6 měsících, ideálně postupně – od chůze, přes indiánský běh až po plynulý běh. Každé tělo je jiné, proto je důležité naslouchat sobě a nepřetěžovat se.

Celý článek »
Achillova šlacha

Achillova šlacha bolest a přetížení? “Když tělo slyšíš včas, vrátí se ti to v každém kroku.”

Achillova šlacha je strukturou, která nese obrovské zatížení při každém kroku. Umožňuje přenos síly mezi lýtkovými svaly a patní kostí, podílí se na odrazu, stabilizaci i kontrole dopadu. Právě díky ní zvládneme běhat, chodit do schodů nebo stát na špičkách. A protože je denně vystavena intenzivní práci, patří mezi oblasti nejčastějších přetížení u sportovců i aktivních lidí.

Celý článek »