Jak se stane, že dají hlavy a ruce dohromady právě fyzioterapeutka a pedagožka? To není úplně běžné spojení.
JS: Není a je to velká škoda. Dětský pohyb je víc než co jiného o spolupráci
a samotný fyzioterapeut bohužel není všemocný. K dosažení kýženého cíle potřebuje parťáky –rodiče, pediatry, učitele. Původně jsem si hrála s myšlenkou zrealizovat cvičení pro děti ve školce včetně odborného vyšetření, zkrátka takovou pojízdnou fyzioporadnu. To bylo zhruba před sedmi lety, když byly „školkové“ mé děti, takže to pro mě bylo hodně aktuální.
Jenže jak rostly, vracela jsem se postupně víc a víc do ambulance a na rozvíjení této myšlenky nebyl čas, odvaha ani finance. Věděla jsem ale, že to je meta, kterou jednou zkusím zdolat. Pak mi do ambulance přišla Šárka a já v ní poznala nadšeného pedagoga – navíc v mateřské školce – pro kterého není pohyb cizí, a taky mámu aktivně sportujících dětí. Z klientky se postupně stala kamarádka a dnes už i kolegyně. Našla jsem zkrátka svého parťáka a zhruba před dvěma lety jsme se o projektu, budoucím UdržSe, začaly bavit.
ŠCH: S Janou jsme konzultovaly zdravotně pohybové problémy mého syna, který začal už ve dvou a půl letech lyžovat a ve třech letech jezdit na kole. Už jako předškolák se navíc účastnil cyklistických závodů. Jeho úspěchy nás motivovaly, abychom ho podporovali k dalším výkonům. Postupem času se však začaly objevovat první příznaky přetíženého svalstva, bolesti kloubů. Chyběla správná kompenzace, což jsem jako laik nedokázala rozpoznat. Proto mě oslovila myšlenka Jany a programu UdržSe . Společně můžeme
ukázat cestu nejen nám pedagogům, ale i rodičům, jak pomoci dětem správně a efektivně pracovat se svým tělem.
UdržSe určitě nevzniklo „přes noc“. Co předcházelo spuštění projektu?
JS: Dlouhé rozhovory doma i v práci, plánování, vymýšlení a spousta excelových tabulek. (smích) Vytvořit a s kolegy z JSfyzio zrealizovat samotný workshop je jedna věc, souvisí s tím ale také řada dalších výzev – mimo jiné zpracování odborné metodiky nebo tvorba dalších podpůrných materiálů, které si účastníci odnesou domů a mohou z nich čerpat kdykoli potřebují. V našem případě je to pohybové pexeso, balík instruktážních videí, kreativní sešity, tematická písnička,… Vše vznikalo tzv. „u nás pro nás“, veškeré materiály jsou autorské a rodily se s myšlenkou, aby to děti bavilo a rodiče ani učitele nezatížilo. To bylo impulzem k rozjezdu pilotního programu, který trval celý školní rok, kdy jsme intenzivně pracovali jak s dětmi, tak s rodiči i pedagogy a hledali optimální formu. Tu jsme našli a zrodilo se UDržSe.
ŠCH: Myslím, že na úplném počátku byla touha něco změnit. Netvrdím, že aktivity, které jsme s kolegy podnikali s dětmi do loňského školního roku, byly špatně. Neměly ale žádný efekt a vliv na jejich správné pohybové návyky. Při pravidelných setkáních s Janou jsme diskutovaly o dětech, strategiích a případných úpravách plánu. Díky vzájemné komunikaci jsme propojily terapeutické a vzdělávací cíle. Následně jsme získané dovednosti uváděly v praxi. To, že se to povedlo, je ale zásluhou celého týmu. Bez lidí, kteří to chtějí dělat s vámi, to nejde.
Jak moc můžeme my sami
ovlivnit zdraví našich dětí?
Workshop pro pedagogy je dvoudenní. Co účastníky čeká?
ŠCH: Workshop má dvě části – fyzioterapeutickou a pedagogickou. Pedagogická pojednává o tom, jak hravě-zdravě a jednoduše začlenit správné pohybové návyky a cviky do běžného dne v mateřské škole. Ukazujeme si, jak by s využitím didaktických karet mohla vypadat pohybová chvilka. Pomocí pohybového pexesa si prohloubíme znalosti z fyzioterapeutické části. Co vnímám jako velmi důležité, je fakt, že účastníci získají zpracovanou metodiku, takže nebudou muset sedět a zapisovat si.
JS: Zkrátka si na chvíli sundají brýle pedagoga a nasadí brýle fyzioterapeuta. Přitom zjistí, jak tím mohou pozitivně ovlivnit zdraví našich nejmenších. To znamená, že je program vhodný nejen pro pedagogy ve školkách, ale také pro učitele 1. stupně, vychovatele i asistenty pedagoga.
Program je ale určen i pro rodiče. V čem se liší?
JS: Původní myšlenka byla propojit rodiče a pedagogy v rámci prevence pohybových vad. Možná ale ještě nenastala ta správná chvíle, a tak workshopy prozatím fungují odděleně. Třeba přijde chvíle, kdy spolu budou pedagogové a rodiče o cvičení komunikovat a podporovat děti ve zdravém
pohybu, například ve správném sezení, a to stejně ve školce i doma. Jde o to naučit se kvalitně pohyb, ne statickou figuru a správně ho také zafixovat. A to jinak než opakováním bohužel nejde.
Za projekt se postavila řada profesionálů napříč obory – pediatři, dětští ortopedi, logopedi nebo neurologové. Čím si to vysvětlujete? Byla to taková „díra na trhu“?
JS: Z mého pohledu je to téma, které málokdo komunikuje. Taková flinta do žita. Všichni víme, že je to problém, a většina z nás si pomyslí, že je to věc rodičů. Ti zase, že je to věc učitelů, a ti to zase považují za úkol lékařů. Vnímám to jako takový „horký brambor“. Území nikoho a všech.
ŠCH: Myslím, že důvodem je obecně narůstající počet dětských pacientů v jejich ordinacích. Vnímají to jako pozitivní přístup k zdravému pravidelnému cvičení a pohybu.
První kurzy UdržSe jste s týmem uspořádali v srpnu a na začátku září. Kdy bude další možnost se přihlásit?
JS: Nejbližší termín pro rodičovský workshop je 14. října. Pro pedagogy máme ještě pár míst 11. – 12. listopadu a poté 19. – 20. ledna. Přihlásit se můžete na našem webu.
Michaela Mikysková, foto: archiv UdržSe
Proč právě UdržSe?
Protože právě pohyb udržuje dětský vývoj v tom správném tempu. Drží krok s jeho potřebami a pomáhá mu posouvat se dál. Takový pohyb ale musí být kvalitní, aktivní a zábavný. Takový, který ho udrží ve zdraví a kondici.
Více na www.udrzse.cz
