Není cvičení jako cvičení
Cvičte pohyb, ne svaly
Je to zkrátka trend. Dnešní teenageři cvičí zásadně ve fitku, případně doma, ale pod taktovkou svého oblíbeného influencera či youtubera. Ty jejich videa slušně živí, ale je dobré myslet na to, že jsou profíci právě na tvorbu a sebeprezentaci na sociálních sítích – o pohybu toho většinou moc nevědí.
Podle mě je skvělé, že se junioři hýbou – je ale pohyb a… POHYB. Každé dítě, které si prošlo vývojem tak, jak mělo (bez porodních blokád, přeskakování jednotlivých vývojových pozic, …), dokáže své tělo správně ovládat a mnohdy stačí jen drobná korekce.
V takovém případě není problém, aby takové dítě „posilovalo“. Nákupu permanentky do fitka by ale určitě měla předcházet návštěva fyzioterapeuta. Ten po vyšetření posoudí, na čem je třeba zapracovat, co a jak cvičit, s jakou frekvencí a jak dlouho. Na něj by měl ideálně navázat fyziotrenér, který zkontroluje, jak dítě cvičí a opraví případné chyby. Dítě se musí nejdřív naučit pracovat s vlastním tělem tak, aby ho dokázalo ovládat bez větší námahy, správně se srovnat v jakékoli pozici a udržet aktivní střed těla.
Jakmile toto všechno dítě bezpečně zvládá, doporučil bych konzultaci s osobním trenérem v daném fitku. Vybírejte ale pečlivě – zjistěte si, jaké má vzdělání v oboru, praxi a zkušenosti. Trenér vysvětlí, jak na konkrétních strojích technicky správně cvičit. Zkušenosti z fyzioterapie a fyziotréninku se v tu chvíli vzájemně propojí, dítě si dobře uvědomuje svůj pohyb a docílí tak skutečně komplexního cvičení.
Dobrým příkladem je obyčejná chůze. Když jdeme, nezapojujeme pouze nohy, ale celou řadu dalších svalů (svaly páteře, pánevní dno, bránici, břišní a dýchací svaly). Teď si představte, že byste k takové chůzi měli používat pouze svaly na nohou. To by zkrátka nešlo, protože tělo funguje jako celek. Ideální je tak cvičit pohyb a ne svaly! Cvičením se svaly zvětšují a na oko vypadají hezky, to je pravda. S jejich funkčností to má ale pramálo společného.
„Funkční tělocvičny“
„Pořádný trénink má bolet! To dáš, to kousneš!“ Slyšeli jste někdy od trenéra podobné věty? Tak si rychle najděte jiného…
Každý jsme jiný, máme jinou kondici, rozsah, jiné možnosti, a proto ke svému tělu musíme volit maximálně individuální přístup. Z podstaty věci se tak bude tréninkový plán profesionálního fotbalisty dost lišit od pokladní, která denně osm hodin sedí. Kdykoli tedy při cvičení s trenérem (ať už na osobní či skupinové lekci) cítíte bolest, řekněte to a okamžitě přerušte cvik. Každé tělo má vlastní funkční kapacitu. Pokud mám „za úkol“ udělat deset kliků, ale ve správném nastavení těla jich zvládnu jen šest, každým dalším opakováním navíc upadá kvalita cviku a tělo se dostává tzv. do patologie.
Co se stane? Čím častěji a déle budu cvičit tělo v patologiích, tím dřív se objeví bolest. Tělo (nebo spíše hlava) si navíc toto postavení zafixuje a bude „klikovat“ v patologii. Schopnost pouhým okem odhalit tento nešvar je tak pro trenéra klíčová.
S tím se pojí další důležitá věc: kvalita versus kvantita. Kvalita pohybu by měla být vždycky na prvním místě. V momentě, kdy zvládnete udržet cvik ve správném nastavení těla pouze dvě opakování, děláte prostě dvě! Nikdy ne víc. Pak je na trenérovi, aby vymyslel lehčí variantu– v nižší pozici, bez zátěže, protože cvik je pro vaše tělo jednoduše náročný.
Trénink v oddíle
Fotbalisté, hokejisté, atleti, plavci,… Oddíly, kde hlavní část tréninku tvoří daný sport, doplněný o různá posilovací cvičení. Ať už to je přímo cvičení ve fitku, posilování s vlastní vahou nebo obyčejné běhání do schodů. Ve většině případů se trenér specializuje přímo na daný sport. Na jeho techniku, taktiku, pravidla, ale o posilování toho zpravidla příliš neví. Ostatně jsou mu cizí i pojmy jako kompenzace, protažení, regenerace nebo strava.
Nedávno jsem trénoval s klientem, který závodně plave. Vyprávěl mi, že po dvouhodinovém intenzivním plaveckém tréninku zamířili s trenérem do posilovny, kde hodinu cvičili sedy lehy, kliky a přítahy na hrazdě. Nebudu lhát, koukal jsem na něj s otevřenou pusou. Postavit tréninkový program tak, že budu v rámci plavání intenzivně zatěžovat a zkracovat prsní a zádové svaly včetně svalů ohybače kyčle, a poté je „dorazit“ ve fitku, tak to je opravdu kumšt. Samozřejmě bez protažení a jakékoli kompenzace.
Jenže takhle to bohužel nefunguje, správný trenér řeší pohyb komplexně. Budu se opakovat, ale vzdělanost trenérů, ochota sdílet zkušenosti a chuť neustále se profesně posouvat, je nesmírně důležitá. Jen tak může být sportovec zdravý, bez bolesti a schopný zlepšovat se.
Proto znovu apeluji na rodiče, ale i na děti – mluvte! Pokud vás při sportu, tréninku něco bolí, limituje v pohybu a brání ve 100% výkonu, řekněte to. Řešte to. Než bude pozdě…
Když tělo nemá čas růst
Velmi důležité je zmínit také problematiku zatěžování dětského a juniorského těla. Často se u dětí setkávám s velkým přetížením, s čímž ve většině případů souvisí pozastavení růstového hormonu. Během školního roku je tělo zatíženo nejen fyzicky (v rámci zájmových kroužků), ale také psychicky a tělo nemá de facto čas růst. Není tak výjimkou, že to „dohání“ během prázdnin – o to adekvátnější však zvolená zátěž musí být, aby mohlo regenerovat.
Zkušenosti, které jsem nasbíral jako fitness trenér spolu s informacemi od kolegyň fyzioterapeutek, které mi hodně předaly a naučily mě vnímat tělo jako celek, mi pomohly v trénování sportovců i „běžných smrtelníků“. S každým klientem začínáme od základů. Pro sportovce, kteří chtějí trénovat funkčně a smysluplně, jejichž cílem je nabrat svalovou hmotu nebo je baví trénink ve fitku, mám novinku: dlouhodobou spolupráci včetně plánování tréninkových jednotek na každý týden. Díky tomu dokážu naplnit klientův cíl – zvýšení kondice, nabrání svalové hmoty, ale zároveň udržet tělo v rovnováze a garantovat kvalitu pohybu.
