Skolióza u dětí vyvolává u rodičů spoustu otázek. Je to vážné? Bude dítě potřebovat korzet? Může dál sportovat? Dá se s tím něco dělat, nebo je potřeba jen čekat na další kontrolu?
Dobrá zpráva je, že skolióza automaticky neznamená katastrofu. Zároveň ale není dobré ji zlehčovat. U dětí a dospívajících se tělo rychle mění, a právě období růstu může rozhodovat o tom, jestli se zakřivení bude dál zhoršovat, nebo se ho podaří dobře sledovat a podpořit.
Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že muskuloskeletální obtíže patří celosvětově mezi významné příčiny omezení pohybu, bolesti a snížené kvality života. Podle WHO žije s muskuloskeletálními obtížemi přibližně 1,71 miliardy lidí a tyto obtíže jsou největším globálním přispěvatelem k disabilitě. WHO zároveň zdůrazňuje význam rehabilitace jako součásti péče napříč věkem, tedy i u dětí a dospívajících.
U samotné skoliózy se v odborné literatuře uvádí, že idiopatická skolióza u dospívajících se vyskytuje zhruba u 0,47–5,2 % dětí a dospívajících. Častější a závažnější křivky bývají popisovány u dívek.
U dětské skoliózy není cílem jen rovnější páteř, ale především tělo, které se dokáže lépe a přirozeněji pohybovat.
Skolióza není jen křivá páteř
Mnoho lidí si skoliózu představí jako páteř vychýlenou do strany. Jenže skolióza není jen „esíčko“ na zádech.
Jde o trojrozměrnou změnu postavení páteře a trupu. Páteř se může vychylovat do strany, zároveň se mohou obratle rotovat a mění se i postavení hrudníku, žeber, pánve nebo ramen.
Rodiče si proto často nevšimnou samotné páteře, ale spíš vnějších znaků. Jedno rameno může být výš, jedna lopatka může víc vystupovat, pas nemusí být na obou stranách stejný a dítě může stát nebo sedět lehce nakřivo. Typické bývá také to, že při předklonu je jedna strana zad výraznější než druhá.
Někdy dítě vůbec nic nebolí. A právě proto může skolióza zůstat dlouho nenápadná.
Proč nestačí říkat „Narovnej se“
Děti často slýchají: „Seď rovně.“ „Narovnej se.“ „Nekruť se.“
Jenže u skutečné skoliózy obvykle nejde o lenost ani špatnou vůli. Tělo si postupně vytvoří vlastní způsob, jak držet rovnováhu a jak kompenzovat změny v páteři, hrudníku nebo pánvi.
Dítě se na výzvu často opravdu narovná. Ale jen na chvíli. Pak se vrátí zpět do svého obvyklého nastavení, protože tak jeho tělo momentálně funguje.
Proto je důležité neřešit jen povel „seď rovně“, ale učit dítě, jak své tělo vnímat, jak s ním pracovat a jak si správnější nastavení postupně zautomatizovat. Tady začíná role fyzioterapie.
Dítě se skoliózou nepotřebuje neustále slyšet „Narovnej se“. Potřebuje pochopit, jak jeho tělo funguje.
Léčba skoliózy dnes není jen o korzetu
Dříve se péče o skoliózu často vnímala jednoduše. Dítě se sledovalo, u větších křivek se řešil korzet a v těžších případech operace.
Dnes je přístup širší. Záleží na věku dítěte, velikosti křivky, rychlosti růstu, typu skoliózy, rotaci trupu, bolesti, sportovní zátěži i schopnosti dítěte pravidelně spolupracovat.
V praxi se proto může kombinovat pravidelné sledování u lékaře, specifická fyzioterapie, dechová práce, stabilizační cvičení, práce s držením těla, vhodný sport a případně ortéza nebo korzet.
Cílem fyzioterapie není dítě „narovnat do pravítka“. Reálnější a zdravější cíl je pomoci tělu lépe fungovat, omezit nežádoucí kompenzace, zlepšit vnímání vlastního těla a podpořit dítě v období růstu.
Když dech pomáhá páteři
Možná to zní překvapivě, ale u skoliózy často hraje roli i dech.
Hrudník u skoliózy nemusí pracovat symetricky. Některé části bývají méně pohyblivé, jiné více vystupují. Dítě pak může nevědomě dýchat víc do jedné části hrudníku a jiné oblasti téměř nepoužívat. Právě proto se v některých skoliózních konceptech používá derotační dýchání. Nejde o obyčejné „zhluboka se nadechni“. Dítě se učí vnímat postavení trupu, dýchat do méně aktivních oblastí hrudníku, pracovat s žebry, jemně ovlivňovat rotaci trupu a propojit dech se stabilitou.
Jednoduše řečeno: učíme tělo nadechnout i tam, kam běžně skoro nedýchá.
U dobře vedeného cvičení může dech pomoci nejen hrudníku, ale i lepší kontrole držení těla.
Proč někdy děti při terapii lezou po čtyřech
Součástí terapie může být i Klappovo lezení. Ano, opravdu lezení. Tato metoda vychází z myšlenky, že poloha na čtyřech může páteři nabídnout jiné zatížení než stoj nebo sed. Zároveň pomáhá zapojit hlubší stabilizační svaly, koordinaci a práci trupu.
V praxi se mohou používat různé varianty lezení a opor podle toho, co dítě potřebuje. Cílem není, aby dítě „lezlo jako malé“. Cílem je podpořit mobilitu páteře, stabilitu trupu, koordinaci pohybu, práci s rotací a lepší vnímání těla.
Klappovo lezení není univerzální řešení pro každého. Je to jeden z nástrojů, který může být užitečný, pokud je správně zvolený a zapadá do celkového plánu.
Korzet není prohra
Když ortoped doporučí korzet, rodiče často znejistí. Je to pochopitelné. Korzet je zásah do běžného dne dítěte, do oblékání, sportu i sebevědomí. Je ale důležité říct jednu věc jasně. Korzet není trest. A není to selhání rodičů ani dítěte.
U některých dětí je to důležitá pomůcka, která má v období růstu pomoci omezit zhoršování křivky. Fyzioterapie pak může dítěti pomáhat lépe pracovat s tělem, dechem, stabilitou i běžným pohybem.
Zjednodušeně se dá říct, že korzet pomáhá zvenku a cvičení pomáhá zevnitř. Obě části se mohou velmi dobře doplňovat.
„Do budoucna chceme, aby se zdravý pohyb stal přirozenou součástí školního dne, nejen jednorázovou aktivitou navíc. Děti díky tomu mohou lépe vnímat svoje tělo, mít více přirozeného pohybu a případné potíže se mohou zachytit dřív, než začnou výrazně ovlivňovat jejich každodenní život.“
Zpracovala: Mgr. Jana Slusarčuková, Dis.
Zdroje: World Health Organization. Musculoskeletal health.
Konieczny MR, Senyurt H, Krauspe R. Epidemiology of adolescent idiopathic scoliosis.
